Moc pomoci – “Beze mě se neobejdeš”

O využívání moci v různých formách jste už zřejmě něco slyšeli. Napadlo Vás ale někdy, že jednou z nich může být i pomoc? Mezi lidmi často panuje přesvědčení, že pomoc je vždy nabízena s dobrým úmyslem. Věřím ale, že stejně jako mně, i Vám už chtěl někdy pomoci někdo, kdo neznal důkladně Vaši situaci a nevěděl, co skutečně potřebujete.

Možná to zní překvapivě, ale pomoc je jedním ze základních nástrojů k získání strategické výhody. Ten, kdo ji nabízí, tak často vysílá jednu základní informaci – “beze mě se neobejdeš”. Je skvělé a i důležité mít kolem sebe lidi, kteří Vám v tu správnou chvíli hodí pomocné lano, a dokázat jejich pomoc přijmout. Neméně důležité je ale bránit si své hranice a umět pomoc odmítnout.

Jak tedy poznat, že někdo v rodině nebo v práci zachází neadekvátně s (po)mocí?
Prvním znakem bývá, že si osoba nezjistila dostatek informací o Vašich skutečných potřebách a začala hned nabízet své řešení jako jediné správné. Ví to přece lépe, umí to lépe. Vy ale uvnitř cítíte, že možná pomoc ani nechcete, a nebo nabízená forma pomoci není ta správná. Pokud nezvládnete takovou pomoc odmítnout, často je výsledkem postupná závislost na “pomáhajícím”.

Jak se cítí takový závislý člen rodiny?

  • Nemá pocit, že by mohl samostatně rozhodovat i o drobných věcech.
  • Má pocit, že sám není dostatečně kompetentní.

Následkem je chybějící důvěra ve vlastní schopnosti a dlouhodobě potom pocity sníženého sebevědomí.

S mocí často neadekvátně zacházejí také nadřízení, a to například formou mikromanagementu, kdy je jejich zaměstnanec pouze vykonavatelem úkolů bez možnosti zapojit vlastní iniciativu.

Jak se pak takový závislý zaměstnanec cítí?

  • Nemá pocit volnosti a svobody při své práci.
  • Ocitá se v roli dítěte – někoho, kdo se bojí udělat chybu nebo otevřít diskuzi, pokud s něčím nesouhlasí.

Následkem je, že dlouhodobě není rozvíjen jeho potenciál nebo talent. Co kdyby náhodou šéfa nebo šéfku zastínil? To by se tomuto typu nadřízeného nelíbilo.

Všichni lidé jsou samostatně fungující a uvažující jednotky a každý z nás má vlastní omezení a limity. Je důležité si jich být vědom a zároveň posilovat povědomí o našich zdrojích a možnostech. Právě na tom pracuji s klienty, kteří se ocitnou třeba v situaci, kdy jsou ovládáni něčí (po)mocí. Zaměřuji se na jejich skutečné potřeby a ráda je vysílám do akce. Zkouší pracovat s novými postoji a přístupy a na průběžných sezeních si dáváme zpětnou vazbu. Postupně si tak budujeme vztah založený na partnerství a důvěře. Jen na jejich základě může být klient schopen přikročit k realizaci požadované změny – například vymanit se z moci druhých.